Nemoci včel
Ve světě je známo nejméně 20 virů, které způsobují různé onemocnění včel v různé závažnosti.Velké nebezpečí je spojení s jiným druhem nemocí včel a varroázou, kdy dochází až k hromadnému úhynu včel. Zde si něco málo můžete přečíst a dozvědět se něco nového.
Dělení nemocí podle skupin
- dle nakažlivosti na neinfekční x infekční
- dle typu organismu
- dle typu původce
Neifekční nemoci plodu
- Hynutí plodu hladem
- Hynutí plodu chladem
- Hynutí plodu přehřátím
- Hrboplod
Neinfekční nemoci dospělých včel
Úplavice
Jedná se o průjmové onemocnění. Projevuje se při nadprůměrném naplnění výkalového vaku včel. Zpravidla ke konci zimy. Výkaly jsou na rámcích, česně a na stěnách ůlu. Z úlu vychází silný zápach. Včely se musí přeložit do čístého ůlu a důležitá je dezinfekce.
Zácpa včel
(Májovka).Nejčastěji k ní dochází z jara, ale i v průběhu roku u mladších včel, kde dochází ke špatnému trávení pylu. Příčíny jsou nedostatek vody v úlu a toxický pyl. U včel se nemoc projevuje naběhlými zadečky, těžce se pohybují a nemohou létat. Včely hynou v úlu a před česnem.
Neinfekční nemoci matky
Neplodost
Zde působí řada činitelů anatomické dysmorfie, atrofie ovarií a různé další mechanické příčiny například ucpání vejcovodu, uvíznutý kopulační orgán trubce, špatná výživa matky. Zde se doporučuje výměna matky.
Trubcokladnost
Matka je neoplozená, špatně oplozená nebo stará. Klade neoplozená vajíčka, což se projevuje jako hrboplod. Je nutná výměna matky.
Infekční nemoci včel
Rozlišujeme 4 základní typy těchto nemocí
- virózy
- bakteriózy
- mykózy
- parazitózy
Virózy
Virová nákaza včelího plodu
Také zvaná jako váčkový plod, proto že uhynulé larvičky vypadají jako váčky naplněné tekutinou.Virus napadá trávicí ustrojí a poškozuje buňky tukového tělesa. Při posledním svlékání se larvě v zadečkové části vytvoří typický váček. Barva váčku je červenohnědá a je seschlý. Gondolovitý zbytek larvy leží na spodní straně buňky. Obvykle se virus sám neprojevuje má spojitost s hnilobou, zvápenatěním plodu, varroou.
Virová onemocnění dospělých včel
a) virová paralýza - zde bychom mohli zařadit chronickou paralýzu a aktuální paralýzu.Jde o velice nebezpečné onemocnění ve spojitosti s varroózou.Příznakem paralýzy je , že nemocné včely jsou napadány na česnech ůlu včelami zdravímí.Virus přežívá až 55 dní a šíří se přes poraněnou pokožku.
b) virus zakalených křídel - ztráta průsvitnosti křídel,kdy včely přestávají se pohybovat a hynou.Virus se šíří vdechovanýn vzduchem a vyskytuje se u silně varroózních včelstev.
c) virus deformovaných - křídel je rozšířené virové onemocnění včel. Za normálních okolností vyvolává zmíněný virus latentní infekci. Znamená to, že přítomnost viru ve včelí populaci sama o sobě nepůsobí žádné zjevné škody. Situace se mění v okamžiku, kdy do včelstva proniká kleštík včelí. Jakmile je virus přenesen prostřednictvím cizopasného roztoče, projeví se jeho patogenita ve značné síle. Vývoj nakaženého plodu je nedostatečný. Dospělé dělnice jsou nápadné zakrnělými a silně deformovanými křídly. Při podrobnějším zkoumání lze pozorovat vývojové poruchy na všech částech těla. Jedinec se malátně potácí a zjevně není životaschopný. Včelstvo silně napadené kleštíkem včelím vykazuje ztráty zejména v důsledku tohoto virového onemocněn
Na světe je známo nejméně 20 virů ,které vyvolávají u včel různá závažná onemocnění. Vážným ohrožením je spojením s jiným druhem onemocnění včel, hlavně s noséma a varroózou, kdy může docházet hromadným úhynům včel. Například virus pomalé paralýzy včel,virus X,virus Y atd. Studiem virových onemocnění se přicházi na to, že viry u včel hrají mnohem větší roli, než jsme si mysleli. Nejlepší opatření je odstranit uhynulá včelstva ,dezinfikovat ůly ,rámky a provést výměnu matek.
Bakteriózy
Mor včelího plodu
Vyskytuje se na celém světě. V ČR je vzestupná tendence onemocnění. Nejčastěji ze spojitostí šířením varroázy a také nedisciplinovaností včelařů. Jedná se o závažné onemocnění včel, kdy i výskyt a podezření je včelař povinnen hlásit na SVS. Nákazu způsobuje tyčinkový mikrob Paenibacilleus larva. Šíření nákazy se děje pomoci včel, které příšly do styku se zbytky napadených larev (při čištění buněk) a s kontaminovaným medem i zařízením (ůly,rámky,medné zásoby,krmné těsta,mezistěni ,nářadí atd.) Včely (dělnice) se nakazí bacily moru a přenesou nákazu na další larvy. Spory se zachycují na těle včel a se zalétlými včelami nebo při loupeži se nákaza šíří dále do včelstva. Hlavním příznakem je mezerovitý plod ,tmavá propadlá víčka a občas i děravá víčka. Dělnice nakaženou buňku poznají a vyčistí. Nakažené larvy se měni v tmavohnědou slizovitě se táhnoucí hmotu ,kterou jde z buňky vytáhnou pomocí tenké nitky. Když už včelstvo nestíhá čistit nakažený plod ,tak se slizovitá hmota mění v příškvary, které jsou těžko odstranitelné.
Hniloba včelího plodu
Jedná se o nákazu ,která se objevila po dlouhé době také u nás. Jde o onemocnění, které je polybakteriálního původu a má dva průvodce Paenibacillus pluton (který je nepohyblivý a nesnáší vysoké teploty) a mikrob Paenibacillus alvei (pohyblivý mikrob a může růst i bez přítomnosti kyslíku). Typický je ostrý zápach. Onemocnění dochází infikovanou potravou. Za 3 - 4 dny se baktérie v larvě rozmnoží a vyplní ji celý žaludek. Potom dojde k úhynu larvy a to ještě před zavíčkováním plodu. Některé larvy nepodlechnou nákaze a svými výkaly jsou zdrojem nákazy. Příznakem jsou larvy, které mění polohu v buňce, někdy jsou vidět křečovité pohyby. Larva změní barvu na žlutou až tmavohnědou. Mrtvé larvy se změní v kašovitou hmotu a až vyschnout tak zčernají na scvrklé útvary. Hniloba plodu se šíří stejně jako mor včelího plodu.
Rickettsióza
Onemocnění bakterií, která je přenosná i na člověka . U včel nevyvolávají závažná onemocnění. Výskyt zpravidla u včel oslabených jinou chorobou.
Septikémie včel
Jedná seo drobné bakterie , kdy se mikrob dostane do hemolymfy včel a vyvolá svými toxiny jejich úhyn. Výskyt u včelstev s nízkou odolností a trpícím stresem.
Mykózy
Zvápenatění plodu
Původcem je mikroskopická houba. Napadá plod a hubí larvy, které zbělají jako vápno. Průběh se může lišit. Může být mírný, ale někdy může dojít k úhynu velkého množství včel a oslabení včelstva. Dospělým včelám nevadí, ale při vynášení mumifikovaných larev z úlů se rozšiřují výtrusy.Ty jsou potom snadno roznášené větrem, vodou i jiným hmyzem.
Zkamenění včel
Výskyt je slabší něž u zvápenatění plodu. Původcem je houba ,která vytváří bílé povlaky. Larvy jsou napadány ve všech vývojových stadií a hynou vlivem toxinů. Vytváří bílé chomáčky vaty a vyschlé larvy jsou tvrdé - zkamenělé.
Melanóza
Je to onemocnění postihující především žlázy matek a dělníc. Matky jsou neplodné a včely přestávají létat.
Parazitózy -invazivní onemocnění
Nosématóza
Je to nejrozšířenější choroba dospělých včel, známe pouze dva druhy Nosema apis (hmyzomorka včelí) a Nosema ceranae (hmyzomorka východní) a způsobují je dva houbové patogeny. Nemoc A. se u včel projevuje úplavicí, mladší včely mají zduřelé zadečky od přeplněných výkalových vaků. Včelstva kálejí v ůle a na česnu a na jaře mají hodně mrtvolek. Nosema C. se projevuje v nižších výnosech včelstva , které slábnou až ke kolapsu. Včely mají zkrácenou žívotnost a schopnost získávat živiny s přírody. Onemocnění dojde požitím spor s potravou a vodou. Silně napadená včelstva mají zvýšenou spotřebu vody a potravy. U včel se snižuje obsah dusíkatých látek a nedostatkem bílkovin dochází k atrofiím hltanových žláz. Špatně strávené cukry zatěžuji včely na tolik až vyvolají úplavici. Výkaly jsou zdrojem nákazy pro ostatní včely. Opatření je dezinfekce úlů, rámků, medomedů, nádob na med a veškeré včelařské vybavení. Nejlépe jde na dezinfekci použít výpary kyseliny octové. Nejlepší opatření je chovat silné a zdravé včelstva a nerušený průběch zimy.
Měňavková nákaza
Vyskytuje se zpravidla s nosemou. Příznakem je narušení vyměšovací činnost včel a intoxikace. Stejné opatření jak u nosemy.
Varroáza
Jedná se o velice závažné onemocnění včelího plodu a dospělých včel, které v poslední době decimuje včelstva na celém světě a to také u nás. Varroa destruktor (roztoč včelí nebo také kleštík) je mimořádně agresivní druh parazita. Jeho původni destinace je východní Asije, kde žije na místní včele indické má 4 páry nohou a je viditelný pouhý okem. Samička má hnědočervenou barvu a je oválneho tvaru je přibližně 1,5 - 1,9 mm velká, sameček je o něco menší 0,8 mm a má šedobílou barvu. Kleštík napadá jak larvy, tak i dospělé včely a živí se jejich hemolymfou. Kleštík pro svoje rozmnožování nějraději využívá trubčí plod. Nesnáší teploty nad 40 C a jeho populace je nějvětší srpnu až září. Samička naklade vajíčka kleštíka na včelí larvy těsně před zavíčkováním. Zde se po 6-7 dnech vylíhnou samečci kleštíka a 8-9 den se vylíhnou samičky. Když pak mladušky opouštějí buňky mají na sobě několik oplozených samiček a samečci umírají po spáření v buňce. Pro správné tlumení nákazy je třeba dodržovat zásady zootechniky znát biologie a život kleštíka. Zjistit stupěn invaze a adekvátně včas zasáhnout.
Roztočíková nákaza
Akarapidóza je parazitní onemocnění dospělých včel způsobená roztočem včelím. Najdeme ji v prvním páru hrudních vzdušnic. Nákaza nemusí být hned zřetelná. Za 3 - 4 roky dojde k přemnožení parazity a uhynu včelstva. Posledni dobou se u nás už moc nevyskytuje díky léčbě Varoázy za pomocí kyseliny mravenčí.
